„To se mu bude líbit,“ pochválil jsem Francisovu volbu uznale. „Jo, myslím, že jo,“ přikývl Francis. „Byla to nejnudnější kniha, kterou jsem tam našel. Možná mu ji po večeři zanesu.“

proboha, zlato Ale já jsem nechtěl.

Šiel by vtedy za ňou kamkoľvek, aj na pokraj vlastného bytia, ku ktorému nakoniec, aj kvôli nej, naozaj došiel až nepríjemne blízko.

na tých, čo tu boli pred nami, tak ľahko zabúdame. Ich żivoty prekryjeme našimi, nad ich kosťami postavíme cesty a mestá…

chlad bylo to co mě obklopilo a hlad po milovat bylo to jediný, co zbylo

naučil jsem se si nestěžovat ale najednou jsem zjistil že už nevim, jak se zamilovat

a když neví ani jeden možná není co vědět https://www.youtube.com/watch?v=BAouLMPc3UI

Život někdy přináší nečekaně dramatické zápletky, viďte? Jako v románu…

Všechno je úžasný, když se to dostatečně přežene.

Některé věci jsou prostě příliš strašlivé, než aby se daly pochopit naráz. A jiné věci jsou tak strašlivé, tak šokující a nevyslovitelně hrůzné, že se nedají pochopit vůbec.